Lubomír Lipský
Lubomír Lipský. Autor: David Sedlecký.
14. dubna 1923, Pelhřimov - 2. října 2015, Praha - 92 let.
Citát Lubomíra Lipského: Závidím mladým lidem, že jsou mladí. Závidím dobrým hercům, že jsou tak dobří. A špatným hercům, že jsou tak špatní, a přesto hrají. Ano, někdy bývám závistivý. A představte si, že jsou chvíle, kdy závidím i sám sobě! Zdroj: Wikicitáty.
O tom, že Lubomír Lipský byl herec ví každý. Také každý ví kde všude hrál, že ztvárnil skoro stovku filmových a nepočítaně divadelních rolí. Proto jen připomenu, že první filmová role byla ve snímku V horách duní (1946), role - starostův syn Josef. A poslední ve filmu Kameňák 4 (2013), kde si zahrál dědu Poláčka.
Tímto článkem chci hlavně připomenout, že se pan Lubomír Lipský narodil v Pelhřimově, kde jeho otec Vilém položil rodinné základy herectví a uměleckého cítění. Hereckému a později filmovému umění se věnovali všichni tři synové - Dalibor, Oldřich a Lubomír. V tradici pak pokračují další pokolení.
Autogram Lubomíra Lipského. Autor: David Sedlecký.
Krátké shrnutí z Wikipedie:
Otec Vilém měl v Pelhřimově cukrárnu s kavárnou, vedl rovněž místní ochotnický soubor Rieger a přesvědčil syny, aby v něm pracovali. Spolu se svým bratrem Oldřichem a dalšími vrstevníky, jako byl Otomar Krejča nebo Jiří Lír (který byl mimochodem jeho spolužákem ze školy), založili v Pelhřimově ochotnické Dramatické studio mladých. V roce 1945 byl jedním ze zakladatelů Divadla satiry. V letech 1950 - 1990 byl členem souboru Městských divadel pražských. Od roku 1996 vystupoval v Divadle ABC. Manželka Věra (roz. Kittlerová) byla tanečnice. Dcera Taťána je překladatelka, syn Lubomír vystudoval FAMU.
85 let divadelního spolku Rieger:
V roce 1979 divadelní spolek Rieger oslavil 85 let od svého založení. Ochotníci jubileum připomněli velkolepým a náročním podnikem - festivalem z her, které v posledních letech nastudovali. Jako první uvedli 15. října Jiráskovu "Lucernu" a po ní 22. října Stroupežnického "Naše furianty". Slavnostní představení se uskutečnilo v sobotu 27. října 1979, kdy byla uvedena hra od Nestroye-Mahlera-Krause "Provaz o jednom konci", nastudovaná během roku 1978 za režie Marie Steinhauserové. Výtvarné stránky této inscenace se opět ujal Zdeněk Vonásek. Význam provedení tkvěl zejména v textu závěrečné písně. Hra měla úspěch a nutno podotknout, že v té době patřila do repertoáru takzvaných nedoporučovaných autorů.
Oldřich Lipský, Lubomír Lipský a Jiří Lír - 85 let divadelního spolku Rieger v Pelhřimově. Autor: Petr Hložek.
V onen slavnostní sobotní večer se představení zůčastnila celá plejáda významných hostů. V hledišti zasedl čestný člen Riegera a bývalý vynikající ochotník Vilém Lipský a po jeho boku oba synové - režisér a národní umělec Oldřich Lipský a herec Lubomír Lipský. Dále byli přítomni Jiří Lír, Václav Vydra, Zbyněk Vavřín, Máša Hovorková a další. Člen Riegera Karel Maška byl při této příležitosti odměněn za dlouholetou práci v souboru Tylovým zlatým odznakem. Po skončení představení se konal divadelní ples, který moderovala tehdejší televizní hlasatelka Eva Dudková a jehož součástí se stalo posezení pražských a dalších hostů s ochotníky při hudbě. Zdroj: Ochotníci.info
Lubomír Lipský - 85 let:
Agentura Dobrý den: "V rámci oslav 85. narozenin pana Lubomíra Lipského jsme se tehdy domlouvali, čím mu " z Pejru" udělat rekordně velkou radost. Nakonec šikovný dámy a pánové z pelhřimovské cukrárny a pekárny Adélka upekli obří dort s mozaikou 81 fotografií na jedlém papíře, mapujících jeho divadelní i filmové role. Společně se zástupci městského úřadu, kulturních zařízení a pelhřimovských divadelníků jsme mu ho na nerezovém podnose o rozměrech 200 x 86 cm (vyrobila NEZA Pelhřimov) dovezli do divadla. Chutnal mu a ostatním pánům hercům též. Budete nám chybět, Mistře ... agentura Dobrý den Pelhřimov".
Představení "Pan Kaplan má třídu rád". Foto - Agentura Dobrý den.
Certifikát o vytvoření rekordu.
Filmový návrat do rodného města:
Lubomír Lipský se jednou vrátil do svého rodného města v komedii Zdeňka Podskalského Mezi nebem a zemí (FDB) z roku 1958. Zahrál si roli redaktora.
Foto z filmu Mezi nebem a zemí. Vlevo Poděbradova ulice (bez dnešního Prioru, který je asi v půlce ulice vpravo), u Jihlavské brány ještě nestojí dnešní Dům služeb. Vpravo Masarykovo náměstí. Kousek výš a vpravo u dnešní Komerční banky vidíte Židovskou synagogu.
Vzpomínky Lubomíra Lipského na Pelhřimov v rozhovorech:
Tatínek dělal městského radního a pod sebou měl šest strážníků. Takový pelhřimovský ministr vnitra. Jednou se bratr Oldřich, šestiletý prvňáček, ztratil. Nepřišel do školy a paní učitelka dala vědět otci. Ten hned zapojil pelhřimovské strážníky, kteří pátrali po městě. Oldřicha našli až odpoledne - a víte kde? Na nádraží, kde očekával celý den plánovaný příjezd cirkusu Kludský, aby je mohl patřičně uvítat. Brácha miloval cirkus už odmalička.
Otec určil: naše maminka, talentu nemajíc, bude dělat nápovědu. Byla v tom velice poctivá, dokonce když se mnou byla v jiném stavu, napovídala Maeterlinckova Starostu Stillmondského. Ale v rodinném divadelním podniku byla zapojená i babička, která vyráběla rekvizity a zajišťovala, jak by se dnes řeklo, catering. Nosila z cukrárny hercům kafíčko a otcovy vyhlášené zákusky. Všechno to bylo krásné a domácké.
Táta byl odsouzený i v roce 1938, po příchodu nacistů. Ti vzali všechny městské činitele v Pelhřimově a preventivně je zavřeli na měsíc do táborské věznice (otec, pan Vilém Lipský, byl odsouzen také za inscenaci Hrátky s čertem, autor Jan Drda, po roce 1948 na dva roky nucených prací v Třineckých železárnách, kdy mu zabavili cukrárnu. Plně rehabilitován v roce 1969).
Otcův sen byl, aby z nás byli profesionální herci, umělci. Otec to přání nikdy nevyslovil, do ničeho nás nenutil. Jen do toho, abychom hráli ochotnicky divadlo, jenže takhle "nutil" ještě další zhruba stovku pelhřimovských občanů.
V nově ustaveném divadelním souboru jsem byl já, brácha, Otomar Krejča, náš dramaturg Zbyněk Vavřín a další. Vavřín napsal dvě aktovky, jedna se jmenovala Dobrá žínka není špatná a druhá Mordy v černém lese a byla to velmi mírná satira na počínající protektorát. Ale Němci se v tom poznali a hned nás zakázali. My jsme se vrhli do ilegality a najust jsme udělali ostře satirické pásmo na protektorátní poměry, na Hitlera, Franka a ministra Moravce. Jmenovalo se to Rozbitá trilogie a zkoušeli jsme ji tajně přímo v sídle místního gestapa, které se usadilo ve zrušeném pelhřimovském gymnáziu. Dole nicméně zůstala knihovna a tam jsme pod záminkou, že rovnáme knížky, zkoušeli. Pár představení jsme pak ještě za války uskutečnili po bytech.
Budova bývalého gymnázia (dnes SPŠ a SOU Pelhřimov) v dnešní Růžové (tehdy Komenského) ulici.
Autor: Miroslav Galko.
Já byl do muziky zapálenej. Jeden čas jsem nechtěl hrát divadlo, ale cvičil jsem na trubku, trombon, pozoun, klavír a housle, ale těch jsem rychle nechal. Pelhřimovské kapely si mě půjčovaly, hrával jsem dokonce na pohřbech.
Volně upraveno - zdroj: iDNES.
Lubomír Lipský se poprvé dostal do divadla ještě před svým narozením, když v roce 1923 docházela těhotná paní Lipská na nacvičování hry Oblaka pelhřimovskými ochotníky.
Ovšem poprvé si zahrál na jevišti 31. května 1936 o půl třetí odpoledne ve Strakonickém dudákovi. Tehdy ještě ráčkoval a špatně vyslovoval písmeno L.
V Pelhřimově zažil v sedmnácti letech první platonickou lásku. Za velký trest považoval, že se musel učit na klavír i v době, kdy v pelhřimovských zahradách dozrávaly třešně.
Jednou šel s hrncem pro mléko a v rozvernosti si ho nasadil na hlavu. Když došel do prodejny, hrnec nešel sundat. Plecháč z hlavy nedostala ani fortelná prodavačka, a tak poslala chlapce domů. To byl už ale problém. Hlava otékala a hrnec zakryl i Lubomírovy oči. Když ho lidé dovedli domů, zkoušeli plecháč bezúspěšně strhnout i otec s matkou. Nakonec pomohl až přivolaný klempíř, který dorazil po deseti minutách a budoucího herce vysvobodil.
V pelhřimovském kině sledovali bratři Lipští i nepřístupné filmy. To se ale dívali potajmu z druhé strany plátna. Titulky proto luštili pomocí zrcátek.
Volně upraveno - zdroj: iDNES.
První věta pana Lipského, které se diváci smáli: Já se na ni velice dobře pamatuju, dokonce se zapsala i do historie pelhřimovského divadla. Ochotníci tam hráli Strakonického dudáka a můj otec to režíroval. A obsadil mě, mýho bráchu Oldřicha (pozdějšího režiséra) a spolužáka Jiřího Líra do rolí tří dětí Kalafunových. Měl jsem říct větičku: „Tatínku, co jsi mi přinesl dobrého? Perníkového husara?“ Ale jelikož jsem si v té době, to mi bylo asi osm, silně šlapal na jazyk, tak zaznělo: „Tatínku, co jsi mi pfinef dobvého? Pevníkového hufava?“ Sklidil jsem obrovský aplaus. Dneska si myslím, že to otec udělal schválně. On byl takovej recesista. No a od té doby mě začali mít za komika a táhne se to se mnou doposud.
Městské divadlo v Pelhřimově (pohlednice kolem roku 1964).
Lubomír Lipský hrál často dědky. Ve filmu Tři chlapy v chalupě hrál dědka Potůčka ve čtyřiceti letech: Svého úplně prvního „dědka“, děda Vševěda, jsem ale hrál už ve dvanácti letech na nějaké školní besídce. Miroslav Horníček, můj dobrý kamarád a soused, protože jsme spolu bydleli v jednom domě, tvrdil, že je to proto, že jsem byl už od mládí senilní. Měl to být bonmot, ale kdoví.
Speciálně ten děda Potůček vznikal dost dlouho. Nejdřív mě režisér Hudeček obsadil do role takového šmajdavého dědy v Dietlově hře Čtyři z velkoměsta. Já jsem v té době jezdil na prázdniny do jedné vesnice u Pelhřimova. A chodil jsem tam často do hospody na mariáš a skamarádil se s mnoha místními dědky různýho kalibru. Pozoroval jsem je, líbili se mi. On byl každej jinej - ten šišlal, ten zase pajdal, jinej měl záduchu, další nevytáh z pusy fajfku... Takže jsem je v tý hospodě studoval a prostě jsem je vykrad. Pak jsem panu Hudečkovi předved několik těch typů a udělali jsme z nich nakonec jednoho takovýho univerzálního dědka. A na základě této role mě pak obsadili do tehdy slavného seriálu Tři chlapi v chalupě.
Volně upraveno - zdroj: Lidovky.
V roce 2003 byla odhalena na rodném domě pamětní deska věnována otci a synům Lipským.
Rodný dům na Masarykově náměstí č.p. 79.
Pamětní deska na rodném domě.
Ve zkratce:
1988 - Uděleno Čestné občanství města Pelhřimova.
1998 - Pojmenována ulice po rodácích bratrech Lipských.
2003 - Odhalena pamětní deska na rodném domě, věnována otci a synům Lipským.
2004 - Udělena Cena města Pelhřimova.
Citát Lubomíra Lipského: Lubomír Lipský: Ženských rolí mám na svědomí celou řadu. Asi to bude tím, že jsem měl obličej spíše kulatý, nijak zvlášť výrazný, žádné tvrdě řezané rysy jako třeba Sylvester Stallone. Stačilo nalepit řasy, vymodelovat ústa, nasadit paruku – a proměna byla hotová. Zřejmě jsem se jako dáma osvědčil. Má nejslavnější ženská role byla asi Charleyova teta. A jak jsem se v ženských šatech cítil? Řekl, bych že povznešenější. Já jsem se totiž sama sobě líbila. Někdy mě napadaly myšlenky zůstat ještě chvíli tetou, vyjít si na ulici a popovídat si s druhými děvčaty o mnoha věcech, které mně jakožto mužovi jsou utajeny. Rád bych se totiž aspoň jednou v životě dozvěděl, o čem si povídají dámy jen tak mezi sebou. Zdroj: Wikicitáty.
