Štábní kapitán Vratislav Janda

Fotografie poskytl Jaroslav Staropražský. Autor je jeho otec Václav Staropražský. Fotky byly pořízeny v období let 1945 až 1946.

Místo na fotografii: Loutkové divadélko Sokol bylo od roku 1924 na Zavadilce v Nádražní ulici (dnešní čp. 826) v Pelhřimově.

Zdroj: http://pelhrimovsky.denik.cz/kultura_region/loutkove-divadlo-zadna-televize-nenahradi-pe13.hpk

Venku mezi loutkáři je voják štábní kapitán Vratislav Janda, který maloval všechny obrazy pro loutkové divadlo. Další zajímavá osoba je Josef Skupa (muž s kloboukem) s manželkou Jiřinou. Štábní kapitán Vratislav Janda působil od srpna 1945 do září 1948 u 48. pěšího pluku v Pelhřimově.

Zde pro lepší přehlednost, kdo je kdo. Popis "Můj otec" - Václav Staropražský

Vratislav Janda

Narodil se 1. srpna 1913 v Úžicích u Kralup nad Vltavou. Otec byl dělník v cukrovaru, matka v domácnosti, sourozence neměl. Po absolvování obecné školy a čtyř tříd reálného gymnázia nastoupil na Lékařskou fakultu UK. Z té absolvoval pouze dva ročníky (MUC). Aktivně působil v Sokole i Junáku.

Základní vojenskou službu nastoupil v roce 1936 u 47. pěšího pluku v Mladé Boleslavi. Po roce, v hodnosti desátníka aspiranta nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a po jejím absolvování, již v hodnosti poručíka, byl odvelen k 1. hraničářskému praporu v Děčíně na funkci velitele roty, kde působil až do rozpuštění armády v roce 1939.

Po okupaci Čech a Moravy pracoval u okresního úřadu v Mnichově Hradišti a posléze na Okresním úřadě v Mladé Boleslavi. K jeho pracovní činnosti mimo jiné patřila správa majetku rozpuštěného Sokola či vedení biografu.

Od počátku okupace byl zapojen v odboji. Působil v odbojové organizaci ÚVOD. 26. října 1942 byl zatčen gestapem a vězněn na řadě míst. 19. ledna 1944 byl v Drážďanech Zemským soudem odsouzen k 10 letům káznice. V dubnu 1945 se mu podařilo z výkonu trestu uprchnout a s americkou armádou se dostal do Československa.

Po skončení války znovu nastoupil do armády a v hodnosti štábního kapitána působil nejdříve v Liberci u 30. pěšího pluku, od srpna 1945 u 48. pěšího pluku v Pelhřimově a od září 1948 jako velitel roty v Benešově. 16. května 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, které se dopustil svou účastí na přípravách ozbrojeného protikomunistického puče. Podle obžaloby měl být velitelem 70členného ozbrojeného oddílu působícího v rámci rozsáhlého spiknutí. Na základě vykonstruovaných obvinění byl zbaven vojenské hodnosti a odsouzen k trestu smrti.

5. listopadu 1949, ve věku 36 let, v 6:00 hodin ráno byl v Pankrácké věznici oběšen (spolu s Vratislavem Polesným, Emanuelem Čančíkem, Josefem Charvátem, Květoslavem Prokešem a dr. Jaroslavem Borkovcem).

19. září 1990 byl rozhodnutím Městského soudu v Praze rehabilitován. In memoriam byl povýšen na plukovníka. V sokolovně v Mnichově Hradišti mu byla odhalena pamětní deska.

Zdroj: Wikipedie.